S mým úžasným manželem se známe už nějaký ten pátek, jak se říká. Za tu dobu, co jsme spolu jsme toho prožili už opravdu nemálo. Kolikrát jsme se dohádali a vypadalo to, že už je s námi definitivní konec. Ale vždycky jsme to nějak zvládli. Ani nevím jak. Ale pořád nám to spolu vlastně dobře funguje. Nejtěžší bylo překonat, když se z nás studentů stali najednou pracující lidé. Byl to obří rozdíl najednou. Měli jsme na sebe neustále méně času. Ale jednoho dne jsme si řekli, že ostatní lidé to přece také nějak zvládají.
Víte na koho se v Praze obrátit s požadavkem čištění a ochrany fasád proti graffiti
Tudíž že my musíme také. Nakonec jsme se rozhodli navštívit i manželskou/párovou poradnu. Tam nám tehdy jedna velice milá paní řekla, ať si sepíšeme jakousi „smlouvu“. Tak jsme se do toho pustili. A víte, na co jsme přišli? Že nás to vlastně hrozně štve, to, jaký jsme vedli život. Měli jsme strašně moc práce a na sebe téměř vůbec čas. Nejezdili jsme na výlety a nic společně nepodnikali. Ale stále jsme k sobě měli velmi velmi silné city. Rozhodli jsme se tedy, že na práci, která nás jen zotročovala se vykašleme a půjdeme raději cestovat.
Z toho, jak jsme nikam nechodili jsme měli našetřenou už docela slušnou částku peněz. Oba nejsme materialisté, ale cestovat společně – to bylo vždycky naše. Jen, co jsme se takto rozhodli, ihned se nám obrovsky ulevilo. Navštívili jsme společně nespočet zemí. Asii, Afriku, Austrálii… Vždy jsme na daném místě chvilku pobyli, chvíli jsme tam pracovali a poté cestovali. Jakmile nám došli peníze, přesunuli jsme se jinam, kde vše začalo na novo. Zase jsme chvíli pracovali a poté zase konečně zaslouženě cestovali. Vydrželi jsme takto cestovat rok.
Bylo to úžasné. Za tu dobu jsme se neskutečně poznali. Uvědomili jsme si, že jsme jeden pro druhého už nenahraditelní. Dospělo až k tomu, že mě manžel v Kambodži požádal o ruku. Samozřejmě jsem řekla ANO! Svatbu jsme nakonec měli v České republice jen s pár přáteli. Od té doby už uplynulo pár let, ale stále na to velmi rádi vzpomínáme a na stáří se chceme ideálně odstěhovat na Jih Španělska nebo na Kanárské ostrovy. Tam je totiž krásně. Nedávno se nám však stala další historka. Slavili jsme výročí. A já řekla muži, že jsem těhotná. Muž měl z toho takovou radost, že mě zvedl do výšky a začal se mnou tančit.
Řekla jsem mu, ať je opatrný. No a hned týden na to se rozhodl, že to náležitě oslaví se svými přáteli. A to si dovedete jistě představit. Opili se tak moc, že je pak napadali opravdu šílené nápady. Našli totiž někde u popelnic staré spreje, které ale ještě stříkaly. A manžel se rozhodl, že mi nasprejuje jeden romantický vzkaz. Na náš dům! Chápete to? Byla jsem vážně naštvaná, muž se tedy omluvil a řekl, že to napraví. Nakonec jsme objednali společnost Ochranné nátěry fasád proti graffiti Praha. Její pracovníci byli neskutečně milí a pracovití. Graffiti odstranili během chvíle a cena také nebyla nějak hrozná. Myslím, že mohu s jistotou říct, že tato společnost dostojí tomu, co píše na svých stránkách.
Nejnovější komentáře